Plešné jezero - jezero.info
Reklama: Báječná dovolená u italského jezera Lago di Garda.
Plešné jezero (dříve Plekenštejnské jezero, něm. Plöckensteinsee nebo Plöckensteiner See) je jezero na Šumavě v Jihočeském kraji v České republice. Leží v nadmořské výšce 1090 m, má plochu 7,48 ha, obvod 1242 m a největší hloubku 18,30 m. Objem zadržované vody představuje 617 000 m³.
O Plešném jezeru
Plešné jezero má podstatně méně NEJ než jeho ostatní ledovcoví sousedé. Jedním se ale může pyšnit zaručeně. V dobách, kdy se teprve formalovala dnešní podoba šumavských ledovcových jezer, roztával v místech dnešního Plešného jezera ledovec až 1 kilometr široký a zanechal tu dolinu, která dnes spolu se zadržovanou vodou tvoří vlastní plochu jezera.
Název jezera pochází od hory Plechý, na jehož úpatí se jezero nachází. Není to zdaleka jediné jméno, kterým se jezero může prokazovat. Od balvanité morény, která vytvořila přirozenou hráz, se jezeru říká také jezero Balvanité.
Ledovcový kar jezera je zahlouben do svahu hory Plechý, která je nejvyšším bodem české části Šumavy. Samotné jezero pak leží asi o 300 metrů níže než vrchol hory, tj. zhruba ve výšce 1089 metrů, a je napájeno dvěma viditelnými přítoky v jeho jižním cípu. Velký objem vody se do jezera dostává rovněž během jarního tání sněhu.
Plešné jezero v historii
Je nutné se zmínit i o důležitosti jezera v novodobé historii. V roce 1791 byl Jezerní potok, kterým odtéká voda z jezera, propojen se Schwarzenberským plavením kanálem a jezero se stalo důležitým zásobníkem vody pro plavbu dřeva. Navíc se zde 13. srpna 1868 při svých cestách po okolí na krátko zastavil i Jan Nepomuk ze Schwarzenberku. Na tento památný den byl z kamene, ze kterého se rozhlížel po okolí, vyrobena pamětní deska připomínající tuto událost. Dnes je spíš štěstí tento kámen zahlédnout, protože při vyšším stavu vody v jezeře je skrytý pod hladinou.
Pomník Adalberta Stiftera
Vysoko na vrcholu boční skalní stěny nad severozápadním břehem jezera stojí dodnes Stifterův památník. Adalbert Stifter byl označován jako „básník Šumavy“ a po jeho smrti 28. ledna 1868 se začalo hojně diskutovat o vybudování jeho památníku. Po zdlouhavých peripetiích byl v roce 1877 slavnostně odhalen v místech, kde ho můžeme až dodnes nalézt. Pomník byl navíc věnován „veškerému obyvatelstvu Šumavy“.
K pomníku se váže i příběh pěti kameníků, kteří na něm pracovali. Každoročně se tu scházeli, a když některý z nich zemřel, iniciály jeho jména byly Franzem Saumerem začerněny. Posledním přeživším byl právě Saumer, jehož iniciály jsou z pochpitelných důvodů dodnes nezačerněny.